Když přelijeme sáček s čajem horkou vodou. Částice čaje se rozpouští a voda se postupně zabarvuje v celém objemu. 

Pamatujete si jak jsme třeli plastové pravítko textilem a následně pravítkem přitahovali malé kousky papírky.

Také jste možná zažili  při česání nebo svlékání svetru slyšíte praskání, nebo se vám přilepují vlasy ke hřebenu a vstávají na hlavě. 

Proč k tomu dochází?

Všechny tyto uvedené jevy souvisí s elektrickými vlastnostmi látek.

Elektrické vlastnosti látek souvisí se stavbou atomu a jeho částicemi. 

Když jsou tělesa elektricky nabitá, působí na sebe elektrickou silou. 

Již víme, že  ATOM má 

atomové jádro (s protony - mají kladný náboj p+ a s neutrony - neutrální náboj) 

atomový obal (s elektrony - mají záporný náboj e- ) 

Počet protonů v atomovém jádru je standardně stejný jako počet elektronů v atomovém obalu. 

Protože velikost záporného a kladného náboje je stejná, jeví se atom navenek jako elektricky neutrální.

Elektricky nabité částice na sebe navzájem působí elektrickými silami, a to: 

a) odpudivou elektrickou silou 

b) přitažlivou elektrickou silou

ELEKTRONY MOHOU MEZI ČÁSTICEMI (TĚLESY) PŘECHÁZET (BÝT DO OBALU ATOMU PŘIDÁVÁNY/MOHOU BÝT Z OBALU ATOMU ODEBÍRÁNY) NAPŘÍKLAD PŘI TŘENÍ TĚLES

Těleso, ve kterém ubylo elektronů, má kladný náboj - kladně se zelektrizovalo. 

Těleso, ve kterém přibylo elektronů, má záporný náboj - je zelektrizováno záporně. 

IONTY - vznikají přijetím nebo ztrátou elektronů 

Přijetím elektronů vzniká částice se záporným nábojem - ANION

Ztrátou elektronů vzniká částice s kladným nábojem - KATION

Tělesa souhlasně zelektrizované (obě kladné nebo obě záporné) se odpuzují. 

Tělesa nesouhlasně zelektrizované (jedno kladné a druhé záporné) se přitahují. 

Kolem každého náboje existuje elektrické pole, které zprostředkuje silové působení mezi nabitými tělesy. 

Elektrické pole nemůžeme přímo pozorovat a vnímat. Ke znázornění elektrického pole navrhl anglický fyzik M. Faraday představu siločar. 

Elektrické siločáry jsou myšlené křivky, které vystupují z kladně nabitého a vstupují do záporně nabitého tělesa (případně do země). 

V elektrickém poli působí na zelektrovaná tělesa přitažlivá nebo odpudivá elektrická síla.

MAGNETY. PÓLY MAGNETU.

V přírodě se vyskytuje nerost, který obsahuje železo a má zvláštní vlastnosti - přitahuje drobné ocelové předměty, např. ocelové piliny nebo hřebíčky. 

Jmenuje se magnetovec a je to přírodní magnet. 

V praxi se používají zpravidla magnety umělé, které se vyrábí např. z oceli nebo speciálních slitin (ferity). 

Feromagnetické látky jsou látky, které reagují s magnetem např. železo, nikl, kobalt. 

Do této skupiny patří např. tyčové magnety, magnetky, střelka v kompasu, atd.

CO SE STANE, KDYŽ DÁME MAGNET DO KRABICE S HŘEBÍČKY?

Hřebíčky se k magnetu přichytí.

Části, kde se na magnetu zachytí nejvíce hřebíčků, nazýváme póly magnetu. 

Část magnetu, kde se nezachytí žádné hřebíčky, nazýváme netečné pásmo. 

Tyčový magnet má dva různé póly - severní pól (N) a jižní pól (S). 

Severní pól se většinou označuje červenou barvou. 

Přiblížíme-li k sobě dva tyčové magnety stejnými póly, budou se odpuzovat.

 Přiblížíme-li k sobě dva tyčové magnety opačnými póly, budou se přitahovat.

Pól tyčového magnetu vložíme mezi malé magnetky. Všechny magnetky se stočí stejným koncem magnetky k danému pólu. 

V okolí magnetu je magnetické pole, které se projevuje silovým působením na magnetku a hřebíčky. 

Chceme zjistit, jak toto magnetické pole vypadá a jak si jej můžeme znázornit. Použijeme k tomu opět tyčový magnet, plexisklo a železné piliny. Piliny nasypeme na plexisklo a pod plexisklo přiblížíme tyčový magnet. Nejdříve jen pólem a pak celý magnet. 

Magnetické pole si znázorňujeme pomocí magnetických indukčních čar. Jsou to myšlené čáry, které znázorňují silové působení magnetického pole. Vzniknou proložením čar vzniklými pilinovými řetězci. 

Změní se nějak vlastnosti tělesa z feromagnetické látky, vložíme-li ho do magnetického pole? 

Ukážeme si to na pokusu: 

Budeme potřebovat ocelovou tyčku,hřebíčky a magnet. Přiblížíme-li ocelovou tyčku ke hřebíčkům, nic se nestane. Přiblížíme-li k ocelové tyčce, pod kterou jsou hřebíčky, tyčový magnet, začnou se hřebíčky k ocelové tyčce přitahovat. Proč? Protože se nám tyčka začala v magnetickém poli chovat jako magnet! Co se stane, jestliže magnet odděláme? Hřebíčky opadají! 

Těleso z feromagnetické látky se nám v magnetickém poli zmagnetizuje, tedy stane se z něj magnet. 

Tento jev se nazývá magnetizace látky. 

Magnetizace je buď trvalá nebo dočasná podle toho, jak se těleso chová po oddělání z magnetického pole. 

Pokud po oddělání magnetu od tyčky opadají hřebíčky, řekneme, že se tyčka stala dočasným magnetem. Ocel, která má tuto vlastnost, se nazývá magneticky měkká ocel. 

Pokud po oddělání magnetu od tyčky hřebíčky neopadají, řekneme, že se tyčka stala trvalým magnetem. Ocel, která má tuto vlastnost, se nazývá magneticky tvrdá ocel.

Proč nám vždycky kompas (a tedy i malá magnetka) ukazuje na sever? 

Vždyť kolem dokola není žádný magnet, který by ji k tomu nutil. 

Protože Země je velký magnet a má kolem sebe magnetické pole. 

Protože magnetka ukazuje svým severním pólem na sever, znamená to, že u severního pólu Země musí být jižní magnetický pól a naopak u jižního zeměpisného pólu Země musí být severní magnetický pól. 

Tento poznatek znali už před 4000 lety Číňané a na základě pozorování italští mořeplavci sestrojili přístroj pomocí kterého určovali světové strany. 

Kompas a buzola jsou malé magnetky a pomocí nich dodnes určujeme světové strany.  

Jednoduchý kompas se dá vyrobit tak, že šicí jehlu asi 20 krát podélně přejedeme magnetem. Pak ji položíme na malý plovoucí nekovový předmět (např. víčko od PET lahve, korek, kus polystyrenu) a ten na klidnou vodní hladinu. Zmagnetizovaná jehla se svými konci natočí na sever a jih.  

PÁR ZAJÍMAVOSTÍ

Magnetické pole Země či geomagnetické pole je indukované magnetické pole v určitém prostoru okolo Země, ve kterém působí magnetická síla generovaná geodynamem uvnitř Země (vznikající třením při rotaci vnějšího polotekutého zemského jádra).
Magnetické póly Země nezůstávají stále na stejném místě, na rozdíl od pólů geografických. Za posledních 100 let se severní magnetický pól posunul asi o 1 100 km. Čas od času dochází k záměně severního a jižního magnetického pólu. K takové události dochází v průměru jednou za 700 000 let. Naposled se tak stalo přibližně před 780 000 roky. Možná naši ne až tak vzdálení potomci budou svědky záměny polohy severního a jižního magnetického pólu.Magnetické pole Země sahá až sto tisíc kilometrů daleko od planety.

Magnetické pole Země chrání tak povrch planety před přímým bombardováním částicemi kosmického záření (zejména před rychlými nabitými částicemi přicházejícími ze Slunce - slunečním větrem, který proudí průměrnou rychlostí asi 500 km s-1 a deformuje magnetické pole Země).

FYZIKÁLNÍ VELIČINY

MĚŘENÍ FYZIKÁLNÍCH VELIČINY

TĚLESA KOLEM NÁS MAJÍ RŮZNÉ VLASTNOSTI - např. barvu, tvar, délku, tvrdost, stlačitelnost, teplotu, hmotnost, objem, .... 

NĚKDY STAČÍ ODHAD, ALE ČASTO JE POTŘEBA PŘESNÁ CHARAKTERISTIKA NĚJAKÝM ÚDAJEM U TĚCHTO VLASTNOSTÍ - PROTO BYLY ZAVEDENY FYZIKÁLNÍ VELIČINY

Fyzikální veličiny - vlastnosti látek a těles, které jdou přesně změřit. 

Každá fyzikální veličina má svou: 

- značku (jak zapisujeme danou veličinu) 

- jednotku (v čem se měří velikost) 

- měřidlo (čím se měří velikost) 

Příklad zápisu: m = 15 kg 

m - značka fyzikální veličiny

15 -  číselná hodnota 

kg - jednotka 

V různých zemích se používají různé jednotky veličin (míle, unce, palce..), ale existují jednotky veličin jednotné pro celý svět.

Soustava SI (zkratka z francouzského Le Système International d'Unités) 

je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. 

Mezinárodně garantuje definice jednotek a uchování etalonů Bureau International des Poids et Mesures v Sèvres (Francie).

V České republice je garantem Český metrologický institut v Brně. 

Soustava vznikla v roce 1960 ze soustavy metr-kilogram-sekunda (MKS). 

Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol. 

Násobky a díly se tvoří pomocí předpon před jednotkami (kilometr - tisíc metrů, centimetr - setina metru)

Odvozené jednotky se tvoří kombinacemi (povoleny jsou výhradně součiny a podíly) základních jednotek, například kilogram na metr krychlový pro hustotu, metr čtvereční pro plochu, metr krychlový pro objem, metr za sekundu pro rychlost a podobně..

V letošní školním roce jsme se již seznámily se sílou, ještě si probereme délku, hmotnost, čas, teplotu, objem, hustotu a rychlost).

Jak změřit délku nějakého předmětu?

(délka strany čtverce, délka chodidla, vaše výška, délka prkna...) 

Co potřebujeme?

Měřidlo a nějakou jednotku délky.

Dříve se v různých státech i v různých městech používali různé jednotky délky. např.: loket, palec = coul, pěst, stopa, sáh, yard, míle, ...

Abychom mohli srovnávat různé délky mezi sebou, zavedla se koncem 18. století nová mezinárodní jednotka - metr (viz. mezinárodní jednotky SI). 

Kromě metru běžně používáme i další jednotky - násobky (kilometr) a podíly (decimetr, centimetr, milimetr..)

Délka má tyto značky .............. d, s, l 

Zápis:

d = 15m

d - značka délky

15 - číselná hodnota

m - jednotka

Měřidla - pravítko, dřevěný metr, skládací metr, pásmo, krejčovský metr, posuvné měřítko, ... 

Měřidla mohou mít různé stupnice (dílek - jednotky)

Budeme-li opakovaně měřit například délku místnosti, různými měřidly. Pravděpodobně zjistíme, že jsme naměřili různé hodnoty - naše měření jsou různě přesná. 

Výsledek měření nebývá často přesný, ale udává jen přibližnou hodnotu skutečné délky. Vzniká takzvaná odchylka měření

Aritmetický průměr 

Abychom se více přiblížili skutečné délce, je lepší změřit danou délku víckrát a z naměřených hodnot vypočítat aritmetický průměr. 

Sečteme naměřené hodnoty dohromady a vydělíme výsledek počtem měření. 

Že je délka stanovená pomocí aritmetického průměru poznáme tak, že značka délky má nad sebou čárku.

Při měření se snažíme zvolit nejvhodnější měřidlo a přiměřenou jednotku a dodržovat zásady správného způsobu měření.

Posuvné měřítko je měřidlo pro měření délek. V řemeslnickém slangu bývá nazýváno šuplera

Standardní posuvná měřítka s noniem umožňují měřit s přesností na 0,1 mm (existují i s přesností 0,05 mm a jiné). 

Při měření se měřený předmět sevře mezi čelisti (u vnitřních rozměrů se čelisti roztáhnou na dotyk) a na nulové rysce (indexu -dlouhá stupnice těla měřidla) se odečte základní rozměr - nejbližší nižší hodnota v milimetrech. 

Zlomky milimetru se posléze odečtou pomocí nonia (spodní kratší pohyblivá stupnice) rozhodující je, která ryska na posuvné stupnici se přesně kryje s některou ryskou na základním měřítku

Při měření vnitřních rozměrů se do otvoru nasune nejdříve pevná čelist a pak pohyblivá. 

Měření hloubek se provádí hloubkoměrem - tupá jehla na konci posuvného měřítka.

Animace s postupem měření:

https://www.nabla.cz/obsah/fyzika/stranky/img/suplera-mereni.gif

Veličina teplota 

Značíme t 

Základní jednotka - 1 stupeň Celsia (°C) 

Měřidlo teploty - teploměry, termograf

Další jednotky: 0 F (stupeň Fahrenheita), K (Kelvin)  

ZÁPIS TEPLOTY O HODNOTĚ 28,5 STUPNĚ CELSIA  (t = 28,5 °C)

 -273,160°C (0 stupně Kelvina) = absolutní nula = nejnižší teplota ve vesmíru

0°C = bod mrazu (vody)        100°C = bod varu (vody)                                    

Teploměry: 

kapalinový (rtuť, líh) lékařský - laboratorní - venkovní - pokojový - bimetalový - digitální

Každý teploměr má nějaký rozsah, tzn. že má nejnižší hodnotu, kterou lze tímto teploměrem naměřit a nejvyšší hodnotu, kterou lze tímto teploměrem naměřit 

Teploměrná stupnice má hodnoty nad nulou, ale i pod nulou. Teploty nižší než 0°C označujeme znaménkem minus (-)

Termograf - užívá se na meteorologických stanicích k plynulému měření teploty. Měří teplotu a rovnou ji zaznamenává do grafu. 

Vnímání teploty je individuální a subjektivní 

příklady:

- vstoupí-li do chodby někdo z vyhřátého pokoje a málo oblečen..bude mu tam chladno..vstoupí-li do té samé chodby někdo z chladu venku a teple oblečen..přijde mu tam horko

- dvě osoby (přibližně stejně teple oblečené) budou ve stejné místnosti a jedné osobě tam bude teplo a druhé naopak chladno

Změna objemu těles při zahřívání a ochlazování 

Pevná tělesa (zejména kovy)

délka kovových tyčí se při zahřívání zvětšuje, při ochlazování zmenšuje - délka tyčí z různých kovů se při zahřívání za stejných podmínek zvětšuje různě (Eiffelova věž je včetně antény vysoká 324 metrů - toto číslo se však může lišit až o 18 centimetrů, protože díky rozpínavosti železa se věž za teplého počasí roztahuje a v zimě naopak smršťuje)

Bimetalový pásek - dvojkovový pásek, který se při zahřívání ohýbá 

Využití - bimetalový teploměr   

Kapalná tělesa - objem kapalin se při zahřívání zvětšuje, při ochlazování zmenšuje - objem různých kapalin se při zahřívání za stejných podmínek zvětšuje různě 

Plynná tělesa - objem plynů se při zahřívání zvětšuje a při ochlazování zmenšuje             

MĚŘENÍ ČASU 

Čas je fyzikální veličina, která vyjadřuje dobu trvání děje (minuta, půl hodiny, dva měsíce...), nebo okamžik - umístění dané události v časové škále (loni, včera, před hodinou, v půl druhé..). 

V dávných dobách používali lidé k měření času střídání dne a noci - fáze Měsíce - koloběh ročních období .

V roce 1967 byla stanovena jako základní jednotka času sekunda (nesprávně se běžně používá výrazu vteřina). 

Čas značka ... t 

jednotka ... 1 s (sekunda) 

další jednotky ... min (minuta), h (hodina), d (den)...

Jednotky času (sekunda, minuta, hodina) jsou v šedesátkové soustavě.  POZOR NA PŘEVODY DO DESÍTKOVÉ SOUSTAVY (DESETINNÁ ČÍSLA), například 1,2 minuty = 1,2 . 60 = 72s

Větší mimosoustavové jednotky než den se používají např. v kalendáři a nejsou však již definovány zcela jednoznačně. 

Týden je 7 kalendářních dní, vzhledem k přechodu přechodu na letní čas se jeho velikost může lišit o ± 1 hodinu 

Měsíc je 28 až 31 kalendářních dní 

Rok (značka r nebo y, yr) je 365 dní (366 dní, je-li rok přestupný) 

Pro měření času používali lidé nejrůznější zařízení: 

- sluneční hodiny ... jedny z nejstarších, využívají délku a směr stínu 

- vodní hodiny ... nádoby s otvory, kterými vytékala voda

- lampy, svíčky ... ubývající shořelý olej - svíčka 

- přesýpací hodiny 

- kyvadlové hodiny, pružinové, quartz, digitální  hodiny.. 

- stopky ... mají dvě kruhové stupnice 

- metronom

Značka pro veličinu hmotnost je 

Základní jednotkou hmotnosti je kilogram (značka kg)

Další často používané jednotky jsou odvozeny pomocí základu gram standardních předpon - mili, deka, kilo a dalších názvů jako jsou metrický cent a tuna (megagram - milión gramů)

Existuje celá řada dalších jednotek hmotnosti - například karát = 200 mg - používá se v klenotnictví, unce (28,4 g) nebo libra (0,45 kg, 16 uncí) - používají se v angloamerické měrné soustavě

Pro určení hmotnosti tělesa použijeme přiměřené jednotky

Tank, lokomotiva - tuny

Člověk, brambory - kilogramy

Prstýnek, kolibřík - gramy

Salám, salát při pultovém prodeji v obchodě - dekagramy

PŘEVODY JEDNOTEK HMOTNOSTI

0,000 001 t  = 0,001 kg = 1 g = 1 000 mg
0,001 t = 1 kg = 1 000 g = 1 000 000 mg
1 t = 1 000 kg = 1 000 000 g = 1 000 000 000 mg 

MĚŘIDLEM HMOTNOSTI JSOU VÁHY (ROVNORAMENNÉ, KUCHYŇSKÉ, LABORATORNÍ, DIGITÁLNÍ..)

Rovnoramenné váhy

Hlavní část rovnoramenných vah je vahadlo, na jeho koncích jsou zavěšeny dvě stejné misky. Uprostřed vahadla je umístěn jazýček, který ukazuje výchylku na stupnici. Váhy jsou vybaveny aretací, které šetří váhy. Před každým měřením musíme váhy pomocí šroubů upravit do vodorovné polohy (olovnice musí směřovat do důlku) a pak misky vyvážíme (pomocí nějakých tělísek).

Měření (určování hmotnosti) na rovnoramenných váhách

Na jednu stranu vah položíme těleso a na druhou stranu pak postupně pokládáme závaží tak dlouho, dokud misky nebudou v rovnováze, tj. jazýček bude uprostřed stupnice. Pokud je jazýček vychýlen na jednu stranu, těleso nemá stejnou hmotnost jako závaží ve druhé misce. Na rovnoramenných váhách měříme hmotnost tak, že porovnáváme hmotnost tělesa s hmotností závaží, kterou známe.

Při měření hmotnosti kapalin a některých sypkých látek používáme nádobu.

nejdříve zvážíme hmotnost prázdné nádoby

pak zvážíme hmotnost nádoby s kapalinou (sypkou látkou

hmotnost kapaliny (sypké látky) se rovná rozdílu hmotností nádoby s kapalinou a prázdné nádoby

Hmotnost s obalem (bez obalu)

Brutto je váha nákladu celkem, netto čistá váha produktu bez obalu a tára je váha obalu

Například paleta s briketami má 850 kg, brikety 800 kg a obal (paleta, igelitová folie...) 50 kg

U některých výrobků (kompoty, zavařeniny..) bývá ještě uváděná hmotnost pevného podílu (plodů) bez kapaliny (syrupu, láku..)

1. Urči hmotnost syrupu, jestliže prázdná nádoba váží 25 g a s vodou má hmotnost 83 g.

Řešení:

m1 = 25 g (nádoba)

m2 = 83 g (celková hmotnost - syrup + nádoba)

m = ? g (syrup)

m = m2 - m1

m = 83 - 25 m = 58 g

Hmotnost syrupu je 58 g.

2. Doplněné vhodné jednotky hmotnosti

Nosorožec má hmotnost asi 3 ...t 

Hmotnost mouchy může být cca 12 ...mg

Deset plátků salámu může vážit cca 10 ...dag (dkg) 

Mouka se prodává v balení po 1 000 ...g

Plná školní taška váží zhruba 5 ...kg 

Do kamionu se vejde až 24 ...t nákladu

3. Převody jednotek hmotnosti

4,5 t (kg) = 4500 kg 

7 t 25 kg (kg) = 7025 kg

1 200 g (kg) = 1,2 kg 

38 q 60 kg (kg) = 3860 kg

620 q (t) = 62 t 

5 kg 40 g (g) = 5400 g CHYBA !!! SPRÁVNĚ JE TO 5040g

12 600 g (q) = 12,6 kg = 0,126 q 

2 kg 82 g (kg) = 2,082 kg

65,2 kg (t) = 0,0652 t 

2 kg 82 g (g) = 2082 g

4) Vypočítej a výsledek vyjádři v požadovaných (zvýrazněných) jednotkách

5 603 g + 1 404 g = 7007 g = 7,007 kg 

6 25 g + 3 75 g = 1000 g = 100 dag (dkg)

19 t + 3,1 t = 22,1 t = 221 q 

8 420 kg + 580 kg = 9000 kg = 9 t

Každé těleso zaujímá určitou část prostoru - řekneme, že má určitý objem.

Objem značka ............. V

jednotka ........... 1 m³ (to je krychle o rozměru 1 m x 1m x 1 m)

měřidla ............ odměrný válec, kádinka, odměrné nádoby ... 

Existují dvě řady jednotek objemu a "spojnice" mezi nimi jsou

  1 l = 1 dm3          a              1 ml = 1 cm3

Objem můžeme změřit nebo vypočítat!

Dříve než začneme měřit objem, musíme si vždy zjistit:

1. v jakých jednotkách je stupnice

2. kolik jednotek odpovídá jednomu dílku (např. 1 dílek = 2 ml)

3. jaký je měřící rozsah stupnice

Měření objemu kapalin

1.Vybereme vhodný odměrný válec a určíme v jakých je jednotkách a kolik jednotek je jeden dílek stupnice.

2. Postavíme odměrný válec na vodorovnou podložku.

3. Kapalinu, jejíž objem chceme měřit, nalijeme do odměrného válce a počkáme, až se ustálí.

4. Objem určíme tak, že se podíváme kolmo na výšku hladiny kapaliny v odměrném válci.

Měření objemu pevného tělesa (lze použít i u těles velmi nepravidelného tvaru)

1. Zvolíme vhodný válec a nalijeme do něj vodu a určíme její objem (obr. A).

2. Pak dovnitř ponoříme těleso a určíme objem vody s tělesem (obr. B).

3. Objem tělesa nakonec vypočítáme tak, že od sebe odečteme naměřené hodnoty (!!! u válce na obrázku je jeden dílek roven 2 ml).

V = V2 - V1 (kde V1 je objem vody, V2 je objem vody a tělesa a V je objem tělesa)

Příklad:

1. Objem vody v nádobě je 64 ml.

2. Po vložení tělesa do nádoby je objem 88 ml.

3. Objem pevného tělesa je 88 - 64 = 24 ml (24 cm³). 

Výpočet objemu pevného tělesa (ideálně u těles pravidelného tvaru - krychle, kvádr, koule, válec...)

Název veličiny: Hustota

Značka: ρ (řecké písmeno ró)

Hlavní jednotka SI: kg·m3 (kilogram na metr krychlový)

Další jednotka: g·cm3 (gram na centimetr krychlový)

Různé látky mají různou hustotu

Abychom mohli hustotu tělesa vyrobeného z dané látky vypočítat, potřebujeme znát hmotnost tělesa a jeho objem

Hustotu látky pak vypočítáme tak, že hmotnost tělesa vydělíme jeho objemem.

Vzorec: ρ = m/V (ρ = m:V)

I. Blok z neznámé látky má objem 200 dm3. Jeho hmotnost je 140 kg. Jakou hustotu má látka v kg/m3?

ρ = m : V

JAKÉ JEDNOTKY DOSADÍM DO VÝPOČTU..V TAKOVÝCH JEDNOTKÁCH BUDE VÝSLEDEK

PROTO PŘED DOSAZENÍM DO VZORCE SI MUSÍM PŘEVODEM UPRAVIT JEDNOTKY

1 m3 = 1000 dm3 tj. 1 dm3 = 0,001 m3 tj. 200 dm3 = 0,2 m3

ρ = 140 kg : 0,2 m3 = 700 kg/m3

PŘÍPADNĚ UPRAVÍM VÝSLEDEK VÝPOČTU DLE POŽADAVKU V ZADÁNÍ

ρ = 140 kg : 200 dm3 = 0,7 kg/dm3

hustota 1 kg/dm3 = hustotě 1000 kg/m3 tj. při převodu hustoty z kg/dm3 na kg/m3 násobíme tisícem tj. 0,7 kg/dm3 = 700 kg/m3

Hustota látky je 700 kg/m3.

II. Hustota jasanového dřeva je 660 kg/m3. Jaký objem má kmen vážící 132 kg?

V = m : ρ

JEDNOTKY NEMUSÍME UPRAVOVAT..MŮŽEME ROVNOU DOSADIT DO VZORCE

V = 132kg : 660 kg/m3 = 0,2 m3

Kmen má objem 0,2 m3.

III. Hustota kapaliny je 1,2 g/cm3. Jaká bude její hmotnost v kilogramech, když má objem 6 litrů?

m = ρ . V

PŘED VÝPOČTEM SI MUSÍM PŘEVODEM UPRAVIT JEDNOTKY VZHLEDEM K ZADÁNÍ A OSTATNÍM JEDNOTKÁM, KTERÉ BUDEME DOSAZOVAT DO VZORCE

1 litr = 1 dm3 = 1000 cm3 1 kg = 1000 g

hustota 1,2 g/cm3 = hustotě 1,2 kg/dm3

m = 1,2 kg/dm3 . 6 dm3 = 7,2 kg

Pohyb tělesa - znamená změnu polohy vůči jinému tělesu. Klid tělesa - znamená, že se vůči jinému tělesu nepohybuje. Totéž těleso může být vůči jednomu tělesu v klidu a vůči jinému tělesu v pohybu.

POHYBUJE-LI SE TĚLESO RYCHLOSTÍ NAPŘÍKLAD 10m/s ZNAMENÁ TO, ŽE ZA JEDNU SEKUNDU URAZÍ VZDÁLENOST DESET METRŮ..A TAKÉ, ŽE VZDÁLENOST DESETI METRŮ URAZÍ ZA JEDNU SEKUNDU ;)